Ferdinand Leffler: Proč milujeme zahrady — ukázka

Proč milujeme zahrady?

Ferdinand Leffler

Proč milujeme zahrady?

Rady a inspirace pro zahradu, ve které se dobře žije

Brno 2025

Děkujeme všem majitelům zahrad za jejich vstřícnost při přípravě knihy. Obchodu s vintage nábytkem a dekoracemi Eterle.cz děkujeme za zapůjčení retro konví, které rozveselily naši obálku.

Autorkami většiny fotografií jsou Zuzana Stiborková a Jana Hronská.

© Ferdinand Leffler, 2025

Cover photo © Jana Hronská

Photos © Jana Hronská, Zuzana Stiborková, Otakar Horejš, Daniel Klimeš (Reality 1788)

Illustrations © Tatiana Podoláková

© Host — vydavatelství, s. r. o., 2025

ISBN 978-80-275-2683-3

Zvířata v zahradě

zahrada s atmosférou Středomoří

Téma: Jak pracovat s dlouhým úzkým pozemkem

s volavkami a koněm

Téma: Zakryté vodní wellness prvky

Téma: Předzahrada a kultivace veřejného

Terasa u bytu

zahrada u prvorepublikové vily

bez trávníku

Zodpovědná zahrada

se sadem a vinicí

Jedlá zahrada

Ve své poslední knize Zahrada je pro radost jsem s vámi sdílel svůj vývoj ve vnímání lehkosti bytí, které mi po čtyřicítce život přinesl. Uvědomil jsem si, že má smysl sobě i vám připomínat, že podstatné je samotné uvědomění toho, co nám zahrada dokáže přinést sama o sobě. Bez velkých investic, bez komplikovaných vodních prvků, bohatých trvalkových záhonů, sofistikovaného osvětlení a přepychového nábytku. Vždyť ty nejskvělejší vlastnosti naší zahrady jsou přítomné bez našeho přičinění, zadarmo a nonstop. Obloha nad hlavou, svěží vzduch, prostor, světlo, slunce, letní déšť, podzimní pochmurno, zimní spánek, proměnlivost, klid, bezpečí.

Po jejím vydání jsem byl někdy s vážnou tváří, ale často s humorem konfrontován s názorem, že to s tou „radostí“ v zahradách přeháním. Ve skutečnosti se prý jedná o dřinu a často povinnosti, které nás odvádějí od našich oblíbených koníčků, a navíc to všechno stojí tolik peněz… Troufám si tvrdit, že se mi ve většině podobných názorových přestřelek podařilo svou „radostnou“ pozici ustát. Sám jsem si díky tomu ale musel ještě přesněji pojmenovat důvod a argumenty, proč jsem si tím tak jist, že ty naše zahrady jsou pro radost. Nebo ještě lépe, proč je milujeme?

Zahrady jsou skvělé a mají dar nám připomínat, co je v životě podstatné. Mají dar nás zpomalit a obrátit rozptýlenou pozornost zpět do našeho nitra. To jsem na vlastní kůži zažil při práci na Baldýnce. Když jsme pro náš ateliér Flera koupili starou hájenku v jižních Čechách a začali zvelebovat její okolí, pocítil jsem, jaký blahodárný vliv má na mou psychiku ponořit ruce do hlíny, uzemnit se. Jakou radost mi dělá sdílet s přáteli a kolegy nadšení z rodících se trvalkových záhonů i jedlé zahrady, jak si společně užíváme zážitky, které nám toto místo nabízí. A jak se všichni v obklopení přírody uvolňují, smějí se, dostávají fantastické nápady.

Zahrady jsou pro mě řečí, nebo chcete-li jazykem, mého kmene. Velkého kmene, do kterého vás na následujících stránkách zvu. Díky tomuto kmeni, společným zvykům, tématům, hodnotám a také naší zahradnické mluvě se spolu můžeme dorozumívat a podporovat se navzájem v hledání odpovědi na otázku: Co nás dělá v životě (a v zahradách) radostnějšími, zdravějšími a spokojenějšími? Pojďme si spolu odpovědět na otázku: Proč milujeme zahrady?

Zahrada jako antidepresivum

Zahrady léčí, zahrady uklidňují, zahrady jsou oázou uprostřed hluku a ruchu všedních dní.

Znáte ten pocit, když vstoupíte do zahrady a zastaví se čas? Každý nádech je hlubší, každý pohled uklidňuje. Mizí stres, přichází klid. Starosti všedního dne jsou zastřeny šuměním listí, člověk se cítí sám sebou.

V dnešní době jsme neustále bombardováni informacemi a různými požadavky na naše instantní reakce. Mobil nepřestává vibrovat, e-maily přibývají, notifikace svítí, pocit neustálé pohotovosti nás vyčerpává. Mozek pracuje na plné obrátky a nemá čas na regeneraci. Není divu, že přibývá případů chronického stresu, vyhoření a vyčerpání.

Více než kdy jindy proto potřebujeme vědomě vypnout. Přerušit nekonečný kolotoč povinností, permanentní hon za výkonem a vrátit se k přítomnému okamžiku, který nám v běhu života často protéká mezi prsty. Příroda nás učí být tady a teď. Jako tichý kompas ukazuje směr, kudy se vrátit ke svému nitru.

V akademických pramenech je k dohledání opravdu celá řada studií potvrzujících blahodárné účinky přírody na lidské zdraví. Například profesor Masashi Soga z University of Tokyo, který se zabývá tím, jak lidé v každodenním životě interagují s přírodou a jak toto vzájemné působení ovlivňuje zdraví a pohodu, provedl v roce 2016 se svým týmem rozsáhlou analýzu výzkumů.1 Shromáždili desítky případových studií ze Spojených států amerických, Evropy, Asie a Středního východu. Výsledky ukazují na širokou škálu pozitivních dopadů – snížení deprese, úzkosti či indexu tělesné hmotnosti, stejně jako zvýšení životní spokojenosti, kvality života a pocitu sounáležitosti.

Léčivá síla zahrady působí na každého, bez ohledu na věk. Dětem a teenagerům pomáhá odpoutat se od lákadel digitálního modrého světla a sociálních sítí, dospělým nabízí možnost zastavit se uprostřed každodenního pracovního shonu a seniorům nepřestává přinášet smysl a radost z tvoření. Zaujaly mne výsledky studie2 publikované v britském odborném časopisu

British Medical Journal, jež ukazují, že kutilství a zahradnické práce mohou významně přispět ke zdraví seniorů. Odborníci sledovali po dobu přibližně dvanácti a půl let kardiovaskulární zdraví čtyř tisíc šedesátiletých obyvatel švédského Stockholmu. Výzkum dokazuje, že běžné činnosti spojené se zahradničením snižují riziko infarktu či mrtvice a mohou prodloužit život. Podle vědců mají tyto aktivity srovnatelné zdravotní přínosy jako pravidelné cvičení, což je zvláště přínosné pro seniory, kteří ve svém věku hledají cestu ke sportu často velmi obtížně.

Myšlenka zahrady jako

léčivého prostoru sahá hluboko do historie.

Práce na zahradě dodnes představuje důležitou součást ergoterapie, tedy léčebné metody založené na smysluplném zaměstnávání.

k dlouhověkosti

Možná už jste se setkali s výsledky výzkumu publicisty Dana Buettnera, autora knihy o dlouhověkosti a tvůrce populární dokumentární minisérie Jak se dožít stovky. Tajemství modrých zón. Společně se svým týmem se vydal do různých koutů světa, kde se lidé dožívají vysokého věku ve zdraví a s obdivuhodnou energií. Jeho cílem bylo nalézt společné rysy těchto oblastí, které přispívají k dlouhému, aktivnímu a šťastnému životu. Mě osobně vlastně nepřekvapilo, že jedním z klíčových aspektů, jež se jako stříbrná nit prolínají všemi těmito místy, je právě zahradničení! Na zahradě dýcháte čistší vzduch, otužujete se a vstřebáváte sluneční paprsky. Se zahradničením úzce souvisí řada faktorů podporujících dlouhověkost, které Buettner identifikoval: pravidelná mírná fyzická aktivita, snižování hladiny stresu a zdravá strava. A to tedy mohu sám ze zkušenosti potvrdit, že od chvíle, kdy jsem si vybudoval skleník a několik vyvýšených záhonů, během obyčejné procházky zahradou zkonzumuji často více čerstvého ovoce a zeleniny než dříve za celý měsíc. Navíc mám jistotu, že plody nejsou plné pesticidů či průmyslových hnojiv.

Dalším zásadním principem vedoucím k dlouhověkosti je smysl života. Obyvatelé japonského ostrova Okinawa, kde Buettner prováděl svůj výzkum, jej označují jako ikigai. Jednoduše řečeno: Ikigai je důvod, proč stojí za to ráno vstát z postele. V moderním světě se často honíme za úspěchem a hmotnými statky, ale právě ztráta základní esence šťastného života přivádí mnoho lidí do ordinací psychologů. Práce na zahradě nám smysluplnost bezesporu přináší – vidíme za sebou výsledky své práce, což je důležité nejen pro osobní spokojenost, ale i pro uvědomění si vlastní užitečnosti.

^-- Zahrady bývaly vždy místem duchovního spojení s přírodou, jakýmsi kostelem pod otevřeným nebem. Odpradávna lidé hledali v zeleni božskost, vnímali propojení s nebesy, uctívali rostlinstvo.

Pocit smyslu života se jistě také často pojí s kontaktem s našimi blízkými, případně přátelskou komunitou sousedů a dalších lidí, budováním kvalitních vztahů. Nepřekvapí vás, že i to je další faktor dlouhověkosti přítomný ve všech „modrých zónách“, kde se lidé dožívají věku okolo sta let. Společné návštěvy sousedů, výměna plodů z našich záhonů, rozhovory přes plot, pohoštění přátel a rodiny, povídání s dětmi ve světle plápolajícího ohně… Zahrada není jen místem pro rozjímání a hledání sebe sama, ale i pro hlubší propojení s ostatními lidmi.

Zahrada nás učí nacházet radost v přítomném okamžiku a každodenní obyčejnosti.

Nacházíme zde jednoduchost a štěstí všedního dne: šálek kávy s přáteli, čtení knihy v houpací síti, zvuk a vůni deště dopadajícího na zem, smích blízkých u plápolajícího ohně…

Zahradní architekt

jako terapeut

Pokud přijmeme myšlenku, že zahrada poskytuje prostor pro osobní terapii a rozvoj, pak se zahradní architekt v tomto kontextu může stát do jisté míry terapeutem. Jeho úkolem není jen rozmístit smysluplně jednotlivé prvky a vybrat vhodné rostliny, ale především nalézt to, co konkrétnímu člověku či rodině přinese radost a naplnění. Najít důvod, který majitele do zahrady vyláká, a připomenout, proč je skvělé v zahradě čas trávit.

Zahrada by měla být nejen estetická a funkční, ale především živá, nebo chcete-li: plná života. Je to organismus, který nás učí trpělivosti, vděčnosti a přijetí přírodních zákonů. Proto bych rád v této knize zdůraznil: Neexistuje univerzální vzorec pro zahradu, která by přinášela radost každému. Nebojte se objevovat své vlastní já, hledat, co vás naplňuje, a nacházet způsob, jak si pečující náruč přírody dopřát na svém pozemku, každý jeden den. Milujte své zahrady!

Baldýnka

Hájenka Baldýnka pro mě byla láska na první pohled, ačkoli zpočátku působila spíše jako Popelka. Ta Popelka, která se nakonec promění v tu nejsympatičtější „dámu“ z celého plesu, v lásku na celý život.